plakat_2016_web

Tisková zpráva

Po zkoumání ruské identity (XXI. ročník) a ohledávání stigmat války v ruské kultuře (XXII. ročník), přicházíme letos s další stěžejní otázkou, kterou je postavení umělce a jeho díla v dobách (ne)svobody.

Svoboda je zásadní a zároveň těkavý pojem lidské společnosti. Její hranice jsou pro každou dobu i teritorium stanoveny jinak.  Nejčastější definice svobody jako možnost volby, absence omezení nebo útlaku není vyčerpávajícím vysvětlením, bereme-li v potaz oblast tvorby, neboť jakákoli tvůrčí práce je ze své podstaty vždy jak svobodná, vyvěrá-li z vnitřní touhy člověka po seberalizaci, tak i nutně podřízená pravidlům daných žánrem, estetických stylem, politickým systémem, kulturně-společenskou situací a v neposlední řadě i autocenzurou a vlastními schopnostmi.

Možnost nezávislého vyjádření je nicméně pro každého umělce hlavním zdrojem svobody. Na území, které náš festival eminentně zajímá, jde však v podstatě po celou dobu jeho existence o lítý boj, který probíhá i v době (dávno) postsovětské. I proto je věčným motivem ruských intelektuálů a díky tomu i podnětem pro náš letošní plakát autor neustále přepisující své dílo a píšící stále nové žádosti o vyslyšení svých námětů.

Široké téma jsme se v rámci XXIII. ročníku Semináře ruských filmů rozhodli uchopit v co možná největším rozpětí. Akcentovat budeme životní strasti čelných ruských autorů bojujících o své dílo a leckdy i holou existenci na příkladu titulních postav filmů Dvacet šest dnů ze života Dostojevského (1980) a Vysockij. Díky, že jsi naživu (2011), jenž proslul svou skandální interpretací posledního roku života kultovního písničkáře, herce a básníka. Pětačtyřicetiletou snahu o adaptaci románu bratrů Strugackých Je těžké být bohem, připomene tvůrčí zápas Alexeje Germana, jenž toužil nejdéle natáčený film ruské kinematografie  realizovat již od roku 1968.

Kromě zpřítomnění pilířů sovětské kinematografie, vznikajících nicméně v podmínkách mimořádně trýznivých, jimiž jsou Tarkovského Andrej Rublev (1966) nebo Ejzenštejnův Ivan Hrozný (1944-45), objevíme i v Česku téměř neznámé skvosty Poznávajíc širý svět (1978) Kiry Muratovy nebo Rok psa (1994) Semjona Aranoviče. Tyto snímky představí tematiku Semináře z trochu jiného úhlu, a sice z pohledu toho, kam směřuje dílo režisérů, kteří konečně dostanou možnost realizace. Režimem povolenou kritiku společenských nešvarů pak zastoupí melodrama Zapomenutá melodie pro flétnu (1987) jednoho z nejpopulárnějších sovětských filmařů Eldara Rjazanova.

Aby Seminář ruského filmu dostál i předsevzatému edukativnímu cíli, bude kromě odborných úvodů ke každému snímku program doplněn také přednáškou prof. Zdeňka Pechala a jako půlnoční překvapení nás snad čeká předdistribuční premiéra českého filmu s tématem umění v (ne)svobodě úzce souvisejícím.

Kino Svět

Partneři