DVACET ŠEST DNŮ ZE ŽIVOTA DOSTOJEVSKÉHO /Dvadcať šesť dněj iz žizni Dostojevskogo/

SSSR – Mosfilm, 1980, 76 min., barevný, české titulky

Režie: Alexandr Zarchi / scénář: Vladimir Vladimirov, Pavel Finn / kamera: Vladimir Klimov / hudba: Iraklij Gabeli / hrají: Anatolij Solonicyn, Jevgenija Simonova, Ewa Szykulska, Jevgenij Dvoržeckij, Jurij Jatin-Jarcev

V úzkém časovém ohraničení se odehrává film, kterým Mosfilm připomněl 100. výročí úmrtí spisovatele Fjodora Michajloviče Dostojevského (1821 – 1881). Většinou do interiérů jeho zchudlého petrohradského bytu, po večerech osvětlených stolními lampami, je situováno drama, které Dostojevskij prožívá po smrti svého bratra. Tehdy s ním uzavře prohnaný nakladatel Stellovskij nevýhodnou smlouvu, kvůli níž může spisovatel devět let přicházet o autorské honoráře za vydání svých knih. Jediným způsobem, jak tento závazek zrušit, je odevzdat do 1. listopadu 1866 román alespoň o deseti vydavatelských arších. Za těchto svízelných okolností vzniká Hráč, kterého Dostojevskij diktuje Anně Snitkinové. Tato mladičká stenografka mu pod vlivem četby jeho knih nabídla pomocnou ruku, bez níž by svého cíle sotva dosáhl. Několik dnů, které oba stráví na pokraji fyzického a duševního vyčerpání, nezůstanou v jejich vztahu bez odezvy…

Roli F. M. Dostojevského svěřil Zarchi Anatoliji Solonicynovi, kterému jako Snitkinová zdatně sekunduje Jevgenija Simonovová, v té době už populární a hojně obsazovaná herečka. Appolinarii Suslovovou, jež se stala předobrazem zlé a cynické Poliny z Hráče, vytvořila polská herečka Ewa Szykulská, známá i z jiných sovětských filmů (Hvězda kouzelného štěstí, 1975, r. Vladimir Motyl, a Vyznání lásky, 1977, r. Ilja Averbach). Zarchiho dějově koncentrovaný snímek je zajímavou polemikou s žánrem životopisného filmu, mnohými tvůrci jednostranně chápaného jako celkové zobrazení biografie výjimečné osobnosti.

Festivalová ocenění: Stříbrný medvěd pro nejlepšího herce (Anatolij Solonicyn) na 31. MFF v Berlíně 1981

 

ZARCHI, Alexandr Grigorjevič

/18. 2. 1908 v Petrohradě – 27. 1. 1997 v Moskvě/

Narodil se v rodině typografa. Ve filmovém oddělení leningradského Proletkultu získával první znalosti o natáčení filmů (1927 – 1928). Do kinematografie vstoupil společně s režisérem Iosifem Chejficem (1905 – 1995), s nímž po dvacet let (1930 – 1950) tvořil autorskou dvojici. Mimo jiné natočili Profesora Poležajeva (1936) a Členku vlády (1939), základní díla filmového socialistického realismu. Ještě za války vzdali Malachovskou mohylou (1944) hold hrdinství vojáků, kteří se s granáty v ruce postavili před Sevastopolem německým tankům. Od roku 1950 natáčel Zarchi samostatně. Svou další kariéru spojil s Mosfilmem, kde v roce 1955 realizoval Výšku (1957), pojednávající o mladých lidech na stavbě vysokých pecí. Na dalekém sovětském východě se odehrávali Lidé na mostě (1959). Na sovětský západ, do Estonska, byla částečně situována adaptace populárního románu Vasilije Aksjonova Hvězdný lístek (1962), v SSSR promítaná pod názvem Moj mladšij brat. V roce 1967 dokončil Zarchi náročný přepis Tolstého Anny Kareninové s Taťjanou Samojlovovou v titulní roli. Na motivy stejnojmenného románu Konstantina Fedina realizoval další dvojdílný projekt Města a roky (1973) o cestách inteligence v revoluci a občanské válce. Naopak komorním laděním se vyznačovala Povesť o něizvestnom akťore (Povídka o neznámém herci, 1976) a Dvacet šest dnů ze života Dostojevského (1980).  Svůj poslední film, pojmenovaný podle diplomata Čičerina, natočil Zarchi ve spolupráci s Nikolajem Parfjonovem (1986).