SVIŤ, SVIŤ, MÁ HVĚZDO /Gori, gori, moja zvezda/

SSSR – Mosfilm, 1969, 92 min, barevný, české titulky

Režie: Alexandr Mitta / scénář: Julij Dunskij, Alexandr Mitta, Valerij Frid / kamera: Jurij Sokol / hudba: Boris Čajkovskij / hrají: Oleg Tabakov, Jevgenij Leonov, Oleg Jefremov, Jelena Proklova, Leonid Ďačkov, Vladimir Naumov, Marlen Chucijev, Konstantin Voinov

Vášnivý milovník divadelního umění Remasum, který své nezvyklé jméno odvodil ze tří slov – revoluční masové umění, přijíždí v divokých dobách občanské války do městečka Kopřivka, týden co týden obsazovaného jinou garniturou. Jednou monarchisty, poté bolševiky, nato anarchisty a zase dokola. Když už se konečně zdá, že Remasum bude moci realizovat své vysněné revoluční představení o Johance z Arku, ukazuje se, že za své přesvědčení nebude tentokrát pykat nebohá Francouzka, ale někdo úplně jiný.

Na osudu tří služebníků múz – filmaře, divadelníka a malíře – Mitta demonstruje trpký osud umělce, jehož život i tvorbu tragicky mrzačí jakýkoli autoritativní režim. To ostatně dokládá i příběh vzniku samotného snímku. Natáčení připadlo na léto 1968 a hlavní role Remasuma byla od začátku napsána pro Rolana Bykova. Když už byla natočena polovina filmu, došlo k okupaci Československa a  Mitta byl záhy Goskinem („ministerstvem filmu“) informován o tom, že film zkazil špatným obsazením. Sám později tvrdil, že Rolan Bykov se mu vlastně také pletl do řemesla, a tak přeobsazení nelitoval. Oleg Tabakov vnesl do  snímku potřebnou křehkost vnímavé duše a film nabyl komediálnější ladění, jež Rolan Bykov jistě směřoval k existenciálnějším tónům. Svůj názor přesto režisér dokázal vtipně zvěčnit ve scéně, kdy bílí důstojníci (hraní režiséry Naumovem, Chucijevem a Voinovem) střílí do hlavního hrdiny, jehož jméno zní v originále Iskremas (abreviatura motta Umění revolučním masám/Iskusstvo revoljucionnym massam).

 

MITTA, Alexandr Naumovič

/28. 3. 1933 v Moskvě/

Původním zaměstnáním strojní inženýr, posléze karikaturista v humoristických a literárních časopisech, se v polovině padesátých let rozhodl stát režisérem. Studium na moskevském VGIKu v ateliéru Michaila Romma zakončil filmem Můj přítel Kolka (1961, spolurežie Alexej Saltykov), který zpracovává motiv nutnosti změn v zatuchlém školství, jež dusí mladou nadějnou generaci. Podobné téma pojednává i další snímek Otevřete, někdo zvoní (1965), který slibného režiséra zpopularizoval ještě více. Zde objevil novou hvězdu sovětského filmu – dojemně křehkou a nehorázně umanutou Jelenu Proklanovu, kterou po boku Olega Tabakova a Olega Jefremova obsadil do své metaforické tragikomedie Sviť, sviť, má hvězdo (1969). Snímek situovaný do porevolučních válečných let, v němž se jedinec toužící po seberealizaci ocitá ve spárech ideologických půtek mezi monarchisty, anarchisty i bolševiky, si v sobě uchoval osten aktuálnosti osudu umělce pod tlakem moci i optimisticky lyrickou výpověď o nesmrtelnosti uměleckého odkazu v jakékoli době. V osmdesátých letech se režisér přeorientoval na žánr thrilleru a jeho katastrofický film Posádka v ohrožení (1979) se stal absolutním kasovým trhákem a zaujal deváté místo v žebříčku návštěvnosti za celou distribuční historii svazové kinematografie, včetně té zahraniční. Alexandr Mitta se oproti svým vrstevníkům zorientoval i v nové době a kromě koprodukčního filmu o hrůzách stalinských gulagů Pohřben na Sibiři (1991) natočil i televizní seriál Granica. Tajožnyj roman (Hranice. Román z tajgy, 2000), za nějž získal státní vyznamenání.