ZAPOMENUTÁ MELODIE PRO FLÉTNU /Zabytaja melodija dlja flejty/

SSSR – Mosfilm, 1987, 124 min., barevný, česká verze

Režie: Eldar Rjazanov / scénář: Emil Braginskij, E. Rjazanov / kamera: Vadim Alisov / hudba: Andrej Petrov / hrají: Leonid Filatov, Taťjana Dogileva, Irina Kupčenko, Vsevolod Sanajev, Alexandr Pankratov-Čornyj

Hlavní správa volného času (Glavnoje upravlenije svobodnogo vremeni), tak se jmenuje instituce, jejímž cílem je byrokratickým způsobem řídit uměleckou produkci amatérů a zabránit dvojznačnému výkladu jejich tvorby. Kariéru si v ní vybudoval čtyřicátník Leonid Filimonov, kterého jeho práce zoufale nebaví, ale nemá sílu ji opustit, poněvadž by tak přišel o společenskou prestiž a pohodlí. Teprve když se u něj dostaví srdeční slabost a je ošetřován půvabnou a temperamentní zdravotnicí Lídou (jinak nadšenou ochotnicí), pocítí, že má šanci ke změně. Jeho představy o životě bez přetvářky však narážejí na vlastní zbabělost, následkem čehož je hrdina statečnější spíše v představách než v reálném životě. Filomovovo váhání mezi odvahou a konformitou v zaměstnání se u něj projevuje i v nerozhodnosti v osobním životě. Rád by se oddal upřímné Lídě, ale zdráhá se přijít o manželku, architektku Jelenu, jejíž vysoce postavený otec dopomohl Filimovovi k úspěchům, jichž by jako flétnista ve sboru, kde kdysi působil, sotva dosáhl.

Režisér Eldar Rjazanov v Zapomenuté melodii pro flétnu vyšel z divadelní hry Amoralnaja istorija (Amorální příběh), kterou v roce 1976 napsal se svým dlouhodobým spolupracovníkem Emilem Braginským. Jejich snaha o realizaci filmu ještě před přestavbou narazila u schvalovacích orgánů na nepochopení (ve smyšlené Hlavní správě volného času patrně spatřovali jisté paralely s vlastními posty). Teprve po zahájení reforem v sovětské společnosti dostala satirická komedie zelenou, čehož Rjazanov využil k doplnění dalších aktuálních motivů. Vzniklo tak dílo možná dramaturgicky spíše „neukázněné“, rozhodně ale podnětné, jež s přibývajícími roky získává na zajímavosti.

 

RJAZANOV, Eldar Alexandrovič

/18. 11. 1927 v Samaře – 30. 11. 2015 v Moskvě/

Jméno Eldara Rjazanova je v ruské kinematografii spojováno především s žánrem filmové komedie, k němuž jej předurčil úspěch jeho prvního samostatného filmu Karnevalová noc (1956). V roce 1966 se na scénáři Rjazanovova filmu Pozor na auto podílel právník, novinář a dramatik Emil Braginskij. Jejich spolupráce trvala více než dvacet let, během nichž vzniklo na deset titulů (poslední byla Zapomenutá melodie pro flétnu, 1988). Žánr komedie v nich kombinoval s melodramatickými a satirickými prvky. V roce 1984 Rjazanov překvapil originální adaptací dramatu Alexandra Ostrovského Bez věna, kterou pojmenoval Krutá romance. Od 90. let pokračoval v komediálním žánru, který přizpůsobil novým společenským podmínkám. Film Tichyje omuty (Tichá voda, 2000) věnoval Emilu Braginskému, zesnulému v roce 1998. Do historických reálií situoval komedii Ključ ot spalni (Klíč od ložnice, 2003) a na dánského spisovatele se zaměřil ve fantazii Andersen. Žizň bez ljubvi (Andersen. Život bez lásky, 2006). V témž roce natočil Karnevalovou noc 2 aneb Po padesáti letech. O rok později vytvořil epizodní roli pasažéra v letadle v pokračování jednoho ze svých nejúspěšnějších filmů, Ironie osudu (1975), které vzniklo v režii Timura Bekmambetova. Eldar Rjazanov se ve svých filmech s oblibou objevoval před kamerou. Vedle kinematografie se věnoval i psaní, vydal sbírky básní a vzpomínky. V březnu 2014 společně s dalšími kolegy vystoupil proti ruské vojenské intervenci na Ukrajině. Měl vlastní webové stránky: www.eldar-ryazanov.ru