Oblačný ráj

ОБЛАКО-РАЙ

SSSR – Mosfilm, 1990, 75 min., barevný, české titulky / English subtitles

Režie: Nikolaj Dostal l scénář: Georgij Nikolajev l kamera: Jurij Něvskij, Pjotr Serebrjakov l hudba: Alexandr Goldštejn l hrají: Andrej Žigalov, Sergej Batalov, Irina Rozanova, Alla Kljuka, Anna Ovsjannikova, Vladimir Tolokonnikov

Na přelomu 80. a 90. let minulého století zaznamenala sovětská kinematografie masový zájem diváků o domácí produkci. Vyvolala jej hlavně „perestrojka“ spojená s rušením dřívějších zákazů, kvůli kterým byla řada tematicky a formálně výlučných filmů uzavírána do trezoru. Podle historika Jevgenije Margolita návštěva tehdejšího kina přinášela divákům silné emoce, blízké šoku. Díla jako Pokání, Malá Věra, ale i hrané filmy Alexandra Sokurova, zajímaly každého, kdo se chtěl vyznat v proměňující se realitě. Po nasycení touto „exkluzivitou“ se však publikum vrátilo ke konvenčněji laděným příběhům. Mezi nimi vynikl film, jehož hrdinové o nicméně netoužili po změnách jako Viktor Coj ve své legendární, dobově signifikantní písni ze slavného filmu Assa, a zároveň se nedokázali zbavit obav z nezbytných ztrát.

Komedii podle scénáře Georgije Nikolajeva, nazvaného Hvězdná hodina podle místního času, měl původně realizovat odborník na daný žánr, Georgij Danělija. Pro pracovní zaneprázdnění ho však postoupil Nikolaji Dostalovi, svému bývalému studentu. Exteriéry filmu se točily na periferii Petrozavodska, nynějšího hlavního města Karelské republiky. Tam, v jednom z paneláků a jeho okolí, se odehrává příběh mladého Kolji, který jednoho nedělního dne z nudy navštíví své přátele. Aby oživil těžko se odvíjející rozhovor a vypadal zajímavěji, vymyslí si, že se ještě dnes chystá odjet na Dálný východ. Překvapení kamarádi a sousedé se s ním chtějí rozloučit a v komunálním bytě uspořádají na jeho počest hostinu, při níž si začnou odnášet vybavení jeho skromného příbytku. Neuváženě vyřčená slova už Kolja nemůže vrátit zpět.

Grotesknímu ladění Oblačného ráje, který měl mimořádný úspěch v zahraničí, odpovídají herecké výkony všech představitelů v čele s Andrejem Žigalovem, v civilním životě profesionálním klaunem. Svůj talent zde zúročil i jako autor tklivých písní, z nichž jedna dala název celému filmu, originálně se vyjadřujícímu k symptomům ruské národní povahy. Režisér se k jeho hrdinovi po patnácti letech vrátil a v roce 2005 natočil volné pokračování Kolja – přeskoč pole.