Papírový voják

PLAY

БУМАЖНЫЙ СОЛДАТ

Rusko, Nizozemí – Lenfilm, 2008, 118 min., barevný, only English subtitles

Režie: Alexej German ml. l scénář: Vladimir Arkuša, A. German ml., Julija Glezarova l kamera: Maxim Drozdov, Ališer Chamidchodžajev l hudba: Fjodor Sofronov l hrají: Merab Ninidze, Čulpan Chamatovа, Anastasija Ševeljovа, Anna Jekatěrinskaja, Albert Makarov, Valentin Kuzněcov, Kirill Uljanov, Konstantin Šelestun

Na jaře roku 1961 zbývá do startu prvního člověka do vesmíru jen šest týdnů. A v jejich průběhu se odehraje několik tragédií, které pravděpodobnost toho, že se posádka vrátí v pořádku na zem, výrazně snižují. I proto se pro první kosmonauty zažila – po vzoru pokusného psíka zaplativšího svou nesmrtelnou slávu uhořením – přezdívka Lajka. Doktor Daniil Pokrovskij, jenž má skupinu letců na starosti (nebo spíš na svědomí), vnímá svou misi jako prohřešek proti Hippokratově přísaze. Všeobecně proklamovaná víra v lidský pokrok a závody s Američany, které sovětská velmoc nesmí prohrát, mu nedovolují vzdát se svěřeného úkolu. Pochyby ohledně svého poslání souží nejen jeho duši, ale kalí i vztah s manželkou. Stav lidské duše v pozdní fázi druhé světové války prozkoumal Alexej German ml. v debutu Poslední vlak (2003). Dobu těsně před první světovou válkou zpřítomnil ve filmu Harpastum (2005). A v Papírovém vojákovi se logicky obrátil k dobývání vesmíru jako ke třetí z klíčových událostí 20. století. Vesmír jako ztělesnění romantických iluzí o všemohoucnosti lidstva tu výmluvně kontrastuje s ubohou realitou kazašské stepi, z jejíchž rozbahněných dálav rakety vzlétají. Šedesátá léta jsou také stěžejním kulturním toposem a epochou celosvětového idealismu, který vedl k celé řadě společenských i technologických revolucí, s jejichž následky se nyní potýkáme. Germanovi se daří velmi plasticky vyjádřit atmosféru doby a smýšlení generace svých rodičů, tzv. „šedesátníků“. Ti vnesli do ruské kultury a vědy nový příliv inspirace spojený s důvěrou v poznání lidstva a nutnosti mu morálně a umělecky dostát. Režisérovy pronikavě ironické glosy umožňují vrstevnatě postihnout pochyby lidské duše tváří v tvář výzvě výrazně ji převyšující. Za pozoruhodnou vytříbenost byl film v Benátkách oceněn Stříbrným lvem za režii i cenou za kameru.