Tisková zpráva

XXIV. ročník Semináře ruských filmů logicky završuje tematickou linii předchozích tří ročníků a od probádání ruské identity v roce 2014, válečných traumat rok poté a loňského nastínění problematiky umění v (ne)svobodě se letos přeneseme do sféry duchovna.

Kategorie spirituality ve filmu se poměrně obtížně poddává přesné definici, o to vítanější bude polemická přednáška doc. Vladimíra Suchánka s názvem Existuje vůbec duchovní film a umění?, která nám uchopení tohoto pojmu zproblematizuje i přiblíží v teoretickém i praktickém rámci. V našem dramaturgickém výběru pak naleznete především tituly se silným morálním poselstvím, v nichž se tematizuje posvátno, transcendentno, víra. Tyto metaforicky bohaté snímky kontemplativního rázu mají podle nás transcendentální přesah a schopnost přivést diváka k sakrální zkušenosti či zjevit mu duchovní souvislosti. Film totiž vnímáme jako médium, které je ve svých vrcholných projevech schopno promluvit o věcech, které naši materiální skutečnost dalece přesahují.

(Post) sovětské teritorium je naštěstí v daném ohledu oblastí zaslíbenou. Naše přehlídka se ovšem nebude vyčerpávat jen tituly takových mistrů, jako jsou Andrej Tarkovskij či Sergej Paradžanov. Ačkoli jejich tituly Stalker (1979) nebo Stíny zapomenutých předků (1964) mají v programu zásadní místo a jejich vzájemný vztah dokonce přiblížíme v dokumentárním snímku z proslulého cyklu Ostrovy mapujícím životní strasti význačných sovětských intelektuálů. Předsevzali jsme si ovšem zabrousit i do méně probádaných či dosud zcela opomíjených sfér.  Můžete se tak těšit na duchovní příspěvek Jakova  Protazanova Otec Sergej z roku 1918 uváděný s klavírním doprovodem, zdrcujícího Hamleta (1964) Grigorije Kozinceva nebo přestavbový klenot Stůj, umři, oživni (1989) Vitalije Kaněvského, oceněný za vizuální mistrovství na festivalu v Cannes, a v neposlední řadě i na celou řadu snímků z posledních let.

Za uváděním nových ruských filmů se kromě programového záměru probádat duchovní potenciál současného Ruska skrývá i pokus zaplnit absenci ruských titulů v české distribuci. A tak vás srdečně zveme na pitoreskní road movie Já chci taky (2012), která se stala posledním dílem jedinečného zjevu postsovětské kinematografie Alexeje Balabanova a již je možné interpretovat jako svébytnou parafrázi rovněž uváděného Stalkera. Slovo dostane i náboženský extremismus ve filmu Mučedník (2016) režiséra Kirilla Serebrennikova, který je v současnosti perzekvován ruskými soudy, čímž se bohužel aktualizuje i téma našeho loňského semináře.

Jako každý rok doprovodí XXIV. Seminář ruských filmů výstava, tentokrát fotografií. Pod společným názvem Uhrančivý Velký Kavkaz, Gruzie a Arménie představí svá díla fotografové Lucie Nováková, Vladislav Koubek, Tomáš Kleiber a Petra Bukovská.

Na přípravě XXIV. Semináře ruských filmů se opět podílejí studenti katedry slavistiky FF UP Olomouc, kteří k několika filmům připravili české titulky. Stálým spolupracovníkem je Ruské středisko vědy a kultury v Praze.