JE TĚŽKÉ BÝT BOHEM /Trudno byť bogom/

Rusko – Lenfilm, Studio Sever, kanál Rossija, 2013, 177 min, černobílý, české titulky

Režie: Alexej German / scénář: Alexej German, Svetlana Karmalita / kamera: Vladimir Iljin, Jurij Klimenko / hudba: Viktor Lebeděv / hrají: Leonid Jarmolnik,  Jurij Curilo, Natalja Motěva, Alexandr Čutko, Jevgenij Gerčakov, Pjotr Merkurjev, Ramis Ibragimov, Sergej Stupnikov, Zurab Kipšidze

Don Rumata je jedním ze skupiny vědců, kteří byli ze Země vysláni na odlehlou planetu zmítající se v běsném středověku, aby tam sledovali a nenásilně korigovali vývoj. Rumata se ze všech sil snaží zachraňovat zbylou inteligenci devastovanou smrtonosnými oddíly šedých i černých a nepodlehnout pocitu, že ocitnout se v roli boha a rozhodovat o tom, které zlo je ještě snesitelné a kterému je třeba se už postavit, žádnému z lidí nepřísluší.

Adaptace stěžejního románu bratrů Strugackých Alexejem Germanem byla nejen na domácí půdě nejočekávanější ruskou filmovou událostí nového milénia. Geniální tvůrce, který proslul nezlomnou sveřepostí i zcela ojedinělým uměleckým viděním, jež se zhmotňovalo ve stále radikálnějších filmech, se snažil uskutečnit svůj záměr už od poloviny šedesátých let. Čtyři pokusy o realizaci v 60., 80., 90. a nultých letech po miléniu jsou velmi úzce propojeny s režisérovým osobním životem, včetně nalezení manželky a spoluautorky i vlastní smrti, která ukončila finálních třináct let vznikající dílo. Jestli se po Chrustaljovovi zdálo, že spletitější příběh je pomocí filmu nemožné odvyprávět, je třeba svá očekávání výrazně posunout. Alexej German vystupňoval svoji radikalitu na nejzazší míru, scény snímané v dlouhých plánech s nepřeberným množstvím postav neustále zastiňovaných rozličnými třetiřadými předměty a gejzíry tělních tekutin, nejsou snadným diváckým zážitkem, ale jedinečnou kinematografickou iniciací do jiné dimenze.

 

GERMAN, Alexej Jurjevič

/20.6. 1938 v Leningradě – 21.2.2013 v Petrohradě/

Na přání otce, význačného sovětského spisovatele Jurije Germana, vystudoval divadelní režii, ale po několika letech byť poměrně úspěšné praxe odešel pracovat k filmu. Osobitý přístup k herectví se nicméně promítl do celé jeho filmografie a je dán zejména obsedantní snahou o docílení absolutní autentičnosti, které se mu v divadle nedostávalo. Svými filmy se obracel k zlomovým okamžikům sovětských dějin (občanská válka, druhá světová válka, Stalinova smrt), jejichž interpretace ovšem nesouzněla s oficiální verzí, což zavdávalo cenzurním orgánům důvod k opakovanému zákazu distribuce všech režisérových filmů od jednoho (Dvacet dní bez války, 1976)  do čtrnácti let (Prověrka osudem, 1971). Ani po pádu komunistického režimu se perzekvovanému autorovi nedařilo lépe a vznik jeho děl se neúnosně protahoval. Po úmorných devíti letech natáčení odvezl German do Cannes svůj radikálně uchopený snímek, pojednávající o psychologii lidí zdevastovaných stalinskými čistkami, Chrustaljove, vůz! (1998), publikum však premiéru vypískalo. O pár měsíců později sice titíž věhlasní kritici označili film za geniální, ale prvotní faux pas se promítlo do mizivé distribuce titulu, mj. i na domácí půdě, kde koloval v pouhých dvou kopiích. V roce 2013 měl na festivale v Římě premiéru režisérův poslední snímek Je těžké být bohem tematizující podstatu zla a nemožnosti jeho nápravy. Předlohu bratrů Strugackých toužil German natočit již od 60. let, realizaci ale opakovaně bránila alegorická rovina příběhu, která příliš připomínala stinné stránky sovětské historie. Germana zastala smrt v procesu posledních úprav snímku, vznikajícího dlouhých třináct let, který tak musela dokončit jeho celoživotní spoluautorka a manželka Svetlana Karmalita ve spolupráci se synem  Alexejem Germanem ml.