Úvodní slovo

Vážení a milí účastníci XXVII. ročníku Semináře ruských filmů,

už podruhé se z důvodu rekonstrukce hodonínského kina, kde se naše akce koná od roku 2012, setkáváme v Praze. Loni jsme v rámci tématu Rusko neznámé prozkoumali pozapomenuté snímky, letos se posouváme do roviny Hrdinství, které se leckomu může asociovat s normativní přehlídkou bohatýrských archetypů, socialistických stachanovců či vlasti oddaných bojovníků. Ruská mainstreamová tvorba poslední dobou skutečně tíhne právě k těmto figurám a podobně, jak tomu bylo například ve 30.-50. letech minulého století, houfně generuje následováníhodné příměry ideální lidské existence. Jak je naším zvykem, my se vydáváme trochu jiným směrem a budeme se zabývat reflexivní částí filmové tvorby, v níž se odehrávají opravdu relevantní společenská dilemata.

Původně jsme naplánovali deset projekcí tematicky doplněných přednáškou prof. Tomáše Glance a výstavou z tvorby zakladatele nekrorealismu Jevgenije Jufita. Kvůli pandemii jsme se bohužel museli tří titulů i doprovodného programu zříci, ale i tak na vás čeká sedm výtečných filmů a sedm význačných příkladů konstruování symptomatických ruských hrdinů. Ty budeme sledovat ve třech zlomových etapách ruských dějin – v době tzv. tání, při přestavbě a konečně v realitě nového milénia. Ve vymezených obdobích se pokusíme nastínit historickou a stylistickou rovinu budování postav, které se ocitají v momentě zásadního morálního rozhodnutí. Každé z etap je věnován samostatný den a postupovat budeme proti proudu času.

Páteční přehlídka je zasvěcená současnosti. V dílech dvou osobitých režisérů – „moderního klasika“ Alexeje Germana mladšího a debutujícího Grigorije Dobrygina – se podíváme na radikálně odlišné etické výzvy, kterým čelí hrdinové obou filmů. Poslední dekádu života SSSR si zpřítomníme v sobotu. Prostřednictvím velmi různorodých titulů Vadima Abdrašitova a Nikolaje Dostala ukážeme, jakým způsobem přestavbové filmy poukazovaly na infantilitu sovětské společnosti. Zcela svérázně se pak zúčtování s heroickým socialismem zhostil leningradský underground, jehož nejvýraznější postavou se stal Jevgenij Jufit. Jeho film Tati, umřel Děda Mráz je symbolickou tečkou za celým undergroundem i za existencí Sovětského svazu. Neděli věnujeme méně křiklavým hrdinům poststalinské éry. Témata ctnosti, lásky a neproklamované odvahy se prolínají filmy Taťjany Lioznovy a Vasilije Šukšina. V  obrazech jejich protagonistů se vynoří mnohohranný svět obyčejných lidí, kteří své nehonosné hrdinství pokorně přijímají jako svou neoddiskutovatelnou občanskou/rodinnou/přátelskou povinnost.